Karel IV. a kameny na koruně. Jak to s nimi vlastně je?

Zdravím!

Dneska se podíváme znovu za Karlem IV., ale tentokrát ne na kosti, ale spíš na hlavu. Ne na lebku, ale na korunu. A na kameny, kterými je zdobená. Dříve dokonce vypadala jinak než vypadá dnes.

Možná někteří z vás navštívili některou z takových těch 3D výstav, kde byly vystaveny modely klenotů doplněné o psaný text a tematickou hudbu. Já ano, na Lokti. A viděla jsem i ty pravé na Pražském hradě. 

Do podoby, kterou má koruna dnes, ji nechal Karel IV. upravit na sklonku života. Kdy ji nechal přesně zhotovit nevíme. V roce 1346 ale už existovala, soudě podle listiny z té doby, která o ní hovoří. Listina klenot chránila, aby ji nešlo prodat nebo třeba zastavit. 

Z čeho se koruna vlastně skládá? 

Čtyřdílná čelenka byla vyrobena z 21 - 22 karátového zlata. Ze zlata osmnácti karátového byly vytvořeny kamary, vnitřní oblouky koruny. Vepředu, do tvaru kříže, se pyšnily červené kameny - tři největší jsou na koruně doteď. Dále pak smaragdy a safíry. Celá koruna dohromady nesla kamenů 40. 

Dodnes jsou patrny taky známky zdobení perlami na spodní části čelenky. Neví se přesně, jak byly na koruně uchyceny; dochovaly se ale dírky, které mohou s uchycením souviset. Těch je sedmdesát čtyři. Dírky taky mohly sloužit pro uchycení výstelky uvnitř. 

Na koruně chybí safír, který zmiňuje Hájkova kronika. Naposledy byl k vidění snad v roce 1791 na vrcholovém zlatém křížku koruny. Dneska je křížek už prázdný - kámen se ztratil. 

Všechny kameny na koruně vypráví takovéhle příběhy, za zmínku stojí i 52 milimetrů dlouhé Boží oko. 

Psát bych mohla určitě donekonečna, klenoty stojí za to i vidět!

http://putovnivystavy.cz/ceske-korunovacni-klenoty/

https://www.hradloket.cz/kulturni-akce/vystava-ceske-korunovacni-klenoty-na-dosah-osudy-22-korunovanych-panovniku-162

ARCHEOLOGIE a ZÁKONY

Zdravím!

V dnešním příspěvku se zaměříme na zákony, které upravují archeologii v Čechách. Tohle je podle mne důležité aspoň vědět, když ne 'mít vyloženě v malíku'. 

Archeologie se tedy týká hned několik právních předpisů - zákon o státní památkové péči, zákon stavební a tzv. Maltská konvence. 

Zákon o státní památkové péčí pod č. 20/1987 je ten úplně nejhlavnější. Je důležité se zaměřit na třetí část, která se jmenuje Archeologické výzkumy a nálezy a přelouskat § 21 – § 24. Dvacet jednička pojednává o oprávnění k archeologickým výzkumům a jejích sedm vět v sobě schovává úplný základ. Dále má samozřejmě oddíl a - uznání odborné kvalifikace, b a c. Dvacet dvojka upravuje provádění archeologických výzkumů a dvacet trojka archeologické nálezy. 

Stavební zákon v sobě schovává § 132, archeologické nálezy a jejich ochrana jsou veřejný zájem a § 176, nález musí být chráněn před zničením až do příchodu odborníka a stavební práce musí být přerušeny.

No, a Maltská konvence, tedy Úmluva o ochraně archeologického dědictví Evropy, je mezinárodní dohoda uzavřená v roce 1992 ve Valletě a je dle ní důležité chránit evropské archeologické kulturní dědictví.

Koho by tohle téma zajímalo víc - https://www.zakonyprolidi.cz/cs/1987-20#cast3 https://www.zakonyprolidi.cz/cs/2021-283 https://webarchiv.lib.cas.cz/wayback/20170805005613/http://www.arup.cas.cz/?cat=556

Zákaz žen na Karlštejně? Aneb jak to tedy bylo.

Karel IV. založil spoustu hradů nejen v Čechách, ale obecně se ví, že pouze na jeden z nich ‚nesměly ženy‘. Je to Karlštejn, založený „… v roce 1348, jehož umělecká výzdoba vyjadřuje jak politickou funkci umění, zapadající do Karlovy státní koncepce, tak politický význam teologie v této koncepci,“ jak píše Jiří Spěváček v knize Karel IV. Život a dílo.¹ Právě pro odpočinek a mimo jiné také pro ochranu zemských klenotů, ale to až později, byl hrad vystavěn.²

Zákaz vstupu ženám, jak ho prezentuje Jaroslav Vrchlický v díle Noc na Karlštejně z roku 1888³, je trošičku přehnaný. Ženy na hrad směly, vstup jim byl zapovězen pouze do Velké věže a kaple Svatého kříže. Tak je uvedeno i v zakládací listině karlštejnských kaplí a kapituly; tam je to psáno takhle: „A dále, protože z ohledu na místa a časy je leckdy třeba zdržovat se i jiných dovolených a povolených věcí, tak jako kněžím a levitům starého zákona stanovil Zákon pobývat podle řádu jejich třídy ve chrámu Páně a zdržovat se manželek, jichž směli jinak požívat, z toho důvodu tímto výnosem provždy zakazujeme, aby ve věži hradu Karlštejna, v níž se vzpomenutá kaple nachází, anebo v některé místnosti té věže směl kdokoli spát či ležet s jakou ženou, byť vlastní zákonitou manželkou.“⁴

Takže si Vrchlický zákaz, jež Karel IV. doopravdy vydal, jen přikrášlil a rozšířil ho na celý hrad. Čerpat mohl autor divadelní hry taky ze zápisků kronikáře Václava Hájka z Libočan. Ten píše o hradu Karlíku, jež leží nedaleko Karlštejnu a uvádí, že ho císař nechal vystavět pro svou manželku a její fraucimor, tedy ženský doprovod. První zmínky o Karlíku ale pochází až z roku 1400⁵, což trochu časově nesedí. To ale můžeme opomenout, vezmeme-li v úvahu, že Noc na Karlštejně je už dnes klasikou.

Kdo by se chtěl o Karlštejnu dozvědět víc nebo tam dokonce zavítat, vše je tady: https://www.hrad-karlstejn.cz/cs/o-hradu/historie .

1 Spěváček, J.: Karel IV. Život a dílo

2 https://www.stoplusjednicka.cz/znamy-neznamy-karlstejn-hrad-utkany-z-polopravd-mytu

3 Vrchlický, J.: Noc na Karlštejně

4 https://www.kapitulakarlstejn.cz/listina.html

5 https://www.dotyk.cz/magazin/noc-karlstejne/

ČORNEJŮV ŽIŽKA

Ahoj!

Asi jste zaznamenali, že letošek je šestistým rokem od úmrtí Jana Žižky. To znamená spoustu přednášek, pořadů, podcastů a nových publikací.

Já bych mezi tenhle výčet ráda zahrnula i besedy, protože jsme s tátou dneska jednu takovou navštívili. Konkrétně s Petrem Čornejem, autorem mimo jiné taky knihy Život a doba husitského válečníka (kterou mi podepsal🤭), odborníkem v oboru.

Mluvil velmi poutavě. Vyprávěl, jak dlouho knihu psal, že dostat se vůbec ke zpracování její kostry mu trvalo na 40 let a že si vysnil napsat knihu o Žižkovi už jako osmiletý chlapec. Asi nikoho nepřekvapí, že vyrůstal na Žižkově…

Jestli se chcete opravdu něco o Žižkovi a husitství dozvědět a podaří se vám někde pana profesora chytit, vyražte si poslechnout přednášku! A knihu si přečtěte, sám říkal, jak dobře se mu četla!

Za mě - je fajn pocit, když se ze seznamu povinné četby autor zmotní a z písmen jsou slova🙏🏻.

Archeologické muzeum v Saint - Germain

 Zdravím!

Dneska si trochu zavzpomínám a mrkneme se spolu, jak pohlížejí na archeologii Francouzi. Konkrétně, jak ji prezentují v muzeu na zámku v Saint - Germain kousek vlakem od Paříže, kam jsem zavítala v srpnu roku 2021. 

Expozice Národního archeologického muzea je vlastně taková jedna velká výstava, v níž jsou různorodé exponáty seřazeny podle historického období, do něhož spadají. Ať už se jedná o lidské nebo zvířecí kosti, o zbraně, keramiku, šperky, sochy či nálezy ze zlata a kamene, vše je vystaveno ve skleněných vitrínách a doplněno interaktivní projekcí a výukovými obrazovkami. 

Muzeum disponuje čtyřiceti čtyřmi místnostmi, jež byly otevřeny veřejnosti v roce 1907 a prezentuje na 30 tisíc nálezů. To z něj činí jednu z největších sbírek v Evropě. Kromě postupujících období zde lze vidět také historii archeologie, archiv a knihovnu. 

Kdo by se chtěl dozvědět víc nebo do muzea dokonce zavítat, vše najdete na tomhle odkazu: https://musee-archeologienationale.fr/en . 

Tak zase příště na čtenou,

B.

Karel IV. a interaktivno!

Než se vrhneme na dnešní příspěvek, chtěla bych moc poděkovat za dvě stě sledujících na Instagramu! Je nás čím dál víc a to je super! Asi vás baví, co vám chci předat a má to smysl!😊

Co se Karla IV. týče, dneska se mrkneme na jednu skvělou věc - interaktivní bezva věcičku od idnes.cz. Je to taková učebnice s pár zajímavými kvízy, které si můžete vyplnit, taky se dozvíte, jak se žilo ve středověku, jak se lidé léčili, jak oslavovali, jakými právy se řídili, či jak vznikl třeba Dobytčí trh.

Všechno je pěkně pohromadě na tomhle odkazu: https://www.idnes.cz/zpravy/karel-IV , tak se vraťte v čase!

MOJE MĚSTO | ARCHEOLOGIE NA HRADĚ HARTENBERG

Zdravím a vítám vás všechny u dalšího článku. Ten bude pojednávat o archeologickém zkoumání na hradě Hartenberg v Hřebenech poblíž Sokolova. Ve čtvrtek jsem totiž navštívila moc zajímavou přednášku na sokolovském zámku. Jedná se o hrad z první poloviny 13. století, první zmínka o něm pochází ze století následujícího, ale možná byl založen už od dvě století dříve. Spadá do doby románské a pyšní se na ostrožně nad řekou Svatavou. Jeho nejstaršími majiteli byli páni z Hartenberka, byl několikrát změněn z hradu na zámek a za dob Karla IV. byl dokonce královským majetkem. Existenci hradu narušilo několik požárů – ten poslední, velký, proběhl v roce 1985. Výzkumy od začátku probíhají pod vedením Mgr. Jiřího Klsáka z karlovarského muzea. První výzkumy proběhly mezi lety 1995 – 7. Pokračovalo se v letech 2006 – 2012 v přízemí a prvním patře hradu. Zkoumáním byly nalezeny románské bosované kvádry a dochované zdivo. Dále také středověká keramika, jež je vystavena v expozici karlovarského muzea. Při výzkumu v roce 2022 – 3 se podařilo nalézt vodní nádrž na nádvoří se zbytky pravděpodobné hospodářské techniky a odvodňovacími kanály. Dále bylo zjištěno dorovnávání nádvoří po vrstvách a objekt u vstupu do paláce. Vše pochází z období renesance / baroka. Roku 2010 a 2011 se podařilo se také nalézt hradní příkop a zřícenou hradní terasu. Hrad se postupem času vyvíjel a měnil. V době románské ještě ani nestála věž. Nejstarší fáze hrdu pochází právě z 12. století v tom čtrnáctém už stál gotický palác. Jestli se chcete o hradě a jeho historii dozvědět víc, můžete zabrouzdat sem: https://www.hartenberg.cz/ .

MOJE MĚSTO | DEN ZEMĚ: CESTA DO PRAVĚKU

Dneska se vrátíme v čase, konkrétně do pravěku! Tam jsem já zavítala v sobotu - přesněji do DDM v Sokolově v rámci Dne Země. Na plakát k akci jsem narazila náhodou a oslovila vedoucí oddělení paní Burianovou s nabídkou pomoci, třeba i trochu odborné. Paní vychovatelky se převlékly do tygřích kožešin a na různých stanovištích připravili úkoly pro děti a rodiče. Jednalo se o odpovědi na malý kvíz, práci z kůží nebo třeba pletení barevných copánků do vlasů v barvách kmenů (třeba ohnivého nebo vodního). Na některých ze stanovišť se získávaly za splnění úkolů lístečky na výměnný obchod. Tam pak bylo možné zakoupit maso, med, či sůl. Celá akce byla skvěla vymyšlená a děti byly nadšené!

MOJE MĚSTO | NÁVŠTĚVA MUZEA V SOKOLOVĚ

Ahoj! Jak jsem včera slíbila na instagramu, dneska nás čeká článek o muzeu ve městě Sokolově. Není to daleko od Kraslic, jedná se o moje rodné město a já se sem před koncem loškého roku odstěhovala za prací. Muzeum se nachází v budově zámku - jak se tu taky občas říká 'na zámečku' - a obývá třináct sálů od pravěku, přes hornictví a těžbu, porcelán, sklo, výrobu hudebních nástrojů i krajky, válečné události, rod Nostitzů a tvorbu malíře Davida Friedmanna. Nachází se tu i vypůjčené exponáty z Lokte, Kraslic a Horního Slavkova. Expozice na sebe krásně navazuje a je doplněna interaktivními prvky jako jsou výukové tabule, takové moc pěkně vytvořené otočné 'pexeso' představující kostely po celém našem kraji a prezentace v počítačích, kde si návštěvník může z odrážek sám zvolit, o čem se chce dozvědět víc. Jak to tak bývá - a co zajímalo mě -, má muzeum archeologickou část. Vystavuje kopii Věstonické Venuše a hlavně mamutí kosti nalezené poblíž Svatavy. Hornictví je také krásně prezentováno. Jsou k vidění helmy, stroje, vzorky, vlajky, napodobenina chodu dolu v Jáchymově a vše doplňuje dokument na odbrazovce. Stejně jsou zpracovány i všechny ostatní sály. Za pokladnou mimo expozici jsou k vidění informace o sopkách v našem kraji.

Sokolovský zámek je bezva typ na výlet v Karlovarském kraji, pod muzeum spadá i důl Jeroným a muzeum v Čisté u Rovné kousíček od Horního Slavkova. Vstupné činí 60 kč a přímo u pokladny jsou ke koupi odborné publikace a letáčky a časopisy. Více tady: http://www.omks.cz/main.php?page=muzeum-sokolov

POVÍDKA VÍKEND NA KARLŠTEJNĚ

Ahoj! Dnes se jenom krátce připomínám a tenhle příspěvek je spíš pro ty, kdo nesledují Instagramový profil. Chci vám dnes nabídnout k přečtení povídku Víkend na Karlštejně, která je volným pokračováním filmu Noc na Karlštejně. Místy vtipná, místy úderná a hlavně zamilovaná! Přikládám odkaz na Anyflip, který najdete i po levé straně v liště přímo na blogu: https://anyflip.com/homepage/ucunf .

Přeji příjemné čtení a u dalšího článku na čtenou, B.

Exkurze do rakouských Alp | můj poslední výlet s univerzitou.

Studenti nejen archeologie na Jihočeské univerzitě se vydali na exkurzi po archeologických lokalitách, jež nabízí rakouské Alpy. Studijní zájezd začal v Hallstattu, kde jsme navštívili solné doly Salzwelten. Halštat, počeštěně psáno, je vesnice na břehu stejnojmenného jezera o méně než tisíci obyvatelích. Je na seznamu památek Unesco díky malebnosti domků a hlavně zmíněným solným dolům. V těch se těží kromě soli i bílé zlato a archeologové zde nalezli nejednu kostru, či artefakt. Nelze opomenout, že díky nálezům tohoto charakteru máme pojmenováno jedno historické období. Některé artefakty jsou k vidění i ve zdejším muzeu. Nejstarší solný důl je přímo nad vesnicí a disponuje i hornickou skluzavkou. K dolům lze dojít pěšky, dojet na kole i vyjet lanovkou. Někteří z nás nahoru vyrazili pěšky strmou stezkou a kdo si na výšlap netroufl, využil lanovku. Nutno poznamenat, že jsme tak jako tak zmokli. Do důlních prostor nás nechali vejít jen v pracovním oblečení a před vstupem do samotných vykutaných chodeb v helmě a se světýlky v rukou. Celá velmi zajímavá a poučná prohlídka byla vedena v angličtině, doplněná možností odkutat si vlastní solné kameny. Skončila jízdou dolů na skluzavce, a pak důlním vláčkem zpět ven na denní světlo. Ještě tentýž den jsme navštívili ‚Řím Severu‘ a tam se poté i ubytovali. Salzburg, rodiště W. A. Mozarta a jedno z nejzelenějších měst v Evropě, je historicky velmi bohaté. Mimo jiné také díky pevnosti, hradnímu komplexu Hohensalzburg na Mnišské hoře a zámku Mirabell nebo Salzburger Dom. I Salzburg má své solné doly třicet kilometrů vzdálené. Solnohrad se nachází na seznamu památek UNESCO. Další den jsme v Halleinu navštívili muzeum Keltů. Muzeum má dvě expozice – stálou a speciální. Stálá expozice zahrnuje prehistorii Salzburgu, historii Keltů v Dürrnbergu a historii soli. Speciální expozice je zaměřená na experimentální keltskou archeologii pro děti. Poté jsme se přesunuli do Dürrnbergu u Halleinu. Ten se nachází nedaleko od Solnohradu a jedná se o město lázeňské ležící v nadmořské výšce 772 metrů. Jistě si mnozí město spojí se solí a její těžbou, Kelty a solnými doly z doby kamenné. Místo bylo již od středověku hospodářskou oblastí. I tam jsme viděli muzeum a zmíněné solné doly. Prohlídce těch předcházela prohlídka krajiny v okolí a obří výšlap, samozřejmě jsme nešli jen do kopce, ale mnohem radši jme se vydali dolů turistickou stezkou. Pak následoval archeoskanzen Kelten.Erlebnis Freilichtmuseum. Ten byl postaven velmi pěkně a fotogenicky, oživen zvukovými efekty a doplněn o výuková videa a popisy v angličtině i němčině. Strávili jsme tam krásný prosluněný den, poté zavítali do obchůdku se suvenýry a dali si něco malého k snědku. Kdo měl večer chuť a sílu, ten se vydal projít si historické centrum Salzburku a spojil tuto procházku například s večeří. Po cestě do centra od hostelu se nacházel mimo jiné zámek Mirabell obklopený nádherným parkem a zahradami. V pondělí následoval přesun ze Solnohradu do Brixleggu před cestou do Innsbrucku. V Brixleggu jsme navštívili místní muzeum situované v bývalé základní škole. V expozicích byly k vidění jak hornicky zaměřené artefakty, tak výstava minerálů a hornin nalezených nejen v Rakousku, ale například v našich Krušných horách nebo Karlových Varech. Vše doplňovaly texty a tématické fotografie. Cesta do Innsbrucku byla poté už rychlá. Na místě nás čekal další malý výstup k hotelu, ubytování, a pak prohlídka města pro zájemce. V historickém centru jsme si prohlédli Zlatou střechu a Vítězný oblouk, snad z každé strany obklopeni krásnými historickými budovami a pohořím Alp. V univerzitním městě žije třicet tisíc studentů, ke kterým jsme na tu malou chviličku přibyli. A samozřejmě radno nevynechat, že jsme ochutnali Sacher a byl mnohem lepší než kdekoliv jinde! V poslední den exkurze jsme navštívili muzeum Ferdinandeum v Innsbrucku s archeologickou expozicí, jež byla vytvořena velmi poutavě a zajímavě. Před odjezdem do Čech nás ještě čekalo malé muzeum ve Fließu a někteří si prohlédli i místní kostel a hřbitov. Cestou tam horami jsme nahnali malé zpoždění, ale vše proběhlo bez problémů a my dorazili v pořádku zpět do Českých Budějovic.

DO TŘEŤÁKU NA VÝŠCE ANEB HLAVNĚ SE NEZBLÁZNIT.

Zdravím, Dnešním dnem jsem ofiko nastoupila do třetího ročníku na vysoké škole a ubíhají mi minuty do první přednášky. Protože má den pouze dvacet čtyři hodin, začala jsem už s bakalářkou i vypracováním otázek na státnice. Můj zimní semestr se ponese ve znamení dvou až tří (v pátek mám totiž jednu dlouhou sudou přednášku) volných dnů. Kdo si bere mé rady k srdci, tomu doporučím: POKUD TO JDE, SESTAVTE SI ROZVRH S CO NEJVÍCE VOLNÝM ČASEM. Dokážete se tak věnovat jak práci do školy, tak nějaké brigádě a hlavně práci na sobě. Ta je totiž velmi zásadní, pijte čaje, co pomáhají proti stresu, dobře jezte, cvičte, poslouchejte podcasty a CHOĎTE MEZI LIDI A NA ČERSTVÝ VZDUCH. Jak řekl Indiana Jones v Království křišťálové lebky:

Jestli chce být dobrým archeologem, neseďte pořád v knihovně.

A nejen v knihovně, být zavřen vevnitř není ani trochu zdravé. V tomto semestru mě čeká úplně nová přednáška, ta páteční, s názvem Úvod do fyzické antropologie. Vůbec nevím, co čekat, proto se trochu klepu. To určitě ale i vy, proto neblázněte a vše si v klidu rozvrhněte. Je dobré psát si to do listy a vytvořit nebo stáhnout si různé plannery na třídění myšlenek. Pomůže to na nic nezapomenout a nic nevynechat. Je jich plný pinterest. To je pro dnešek vše, u dalšího článku na čtenou, B.

CESTA Z MĚSTA | DVOŘÁKOVO MUZEUM KOLÍNSKA V PRAVĚKU

Zdravím! Po dlouhé době jsem se rozhodla, že napíši další článek. Rovnou ho zahrnu do nově vzniklé sekce s názvem 'Cesta z města'. Tato sekce článků bude obsahovat recenze a mé názory na archeologická muzea u nás i v zahraničí. První muzeum je tedy Dvořákovo ve městě Kolín, jež jsem navštívila před pár dny. Spadá pod muzeum regionální a nachází se na Bartolomějském návrší.

Ač se budova z venku zdá malinká, uvnitř je krásná rozsáhlá soustava místností uzpůsobená pro výstavy. Ta, kterou muzeum nabízí v těchto dnech - Ozdoby dávné doby - mne velmi zaujala a získala si mne. Krásně osvětlené a zpracované exponáty doplňují vzdělávací textové tabule a interaktivní předměty všeho druhu. na své si přijdou malý i velcí a pro děti je připravena i dílnička, kde mohou vyrábět a pracovní list. Doplňujícím atributem výstavy je totiž hledání různých umělohmotných druhů hmyzu, jež jsou skryty ve všech místnostech. I já jich pár našla - tento nápad si mne získal též.

Návštěvníci se na výstavě dozvědí jaké nástroje se používaly v které době, jak se tkalo, pohřbívalo i vypalovalo. Také se dozvědí jaké nosili lidé šperky i proč a jak se tetovalo. Výstava je ve všech směrech zajímavá a působivá svou interakcí s návštěvníkem. Jestli je tu někdo, koho nebo jehož děti zajímá dějepis a historie, měl by do muzea určitě zavítat, protože já v něm rozhodně nebyla naposledy.

MOJE MĚSTO | KRASLICKÝ HRAD A JEHO HISTORIE

Mé alma mater, město Kraslice v okrese Sokolov na západě Čech, disponuje nespočtem turistických stezek. Dvě z nich - modrá a žlutá - se spojují nad kraslickým kostelem a dovedou výletníka nepříliš prudkým kopcem na vrch Hradiště. Kdo není archeolog, fotograf nebo geolog, ten si cvakne pár fotek jen tak, pokochá se výhledem, zase se otočí a vydá se dolů. Ale ten, kdo splňuje, byť jen jednu z těchto tří podmínek nebo o to usiluje, uvidí zaniklý kraslický hrad a pokusí se doputovat zpět v historii a dozvědět se víc. Jako já v tomto článku. ------------------------------------------------------------------------------------------------ Kraslice vznikly jako malé sídliště nebo jako řada malých dvorců, které zde při řece Svatavě založil klášter Waldsassen a byly ve starých listinách známy jako Frauengrün, Friedrichsgrün a Markhausen. Když sem později přicházeli horníci a podnikatelé z Německa, zvláště pak ze Saska, osady se rozšiřovaly, až splynuly v jeden komplex, pozdější městečko. Hornictví je zde připomínáno již ve 13. století a podle Sternberga bylo jedním z nejstarších v Čechách. Spojená místa pak dostala nové jméno, neboť po roce 1348 se staré názvy osad již nevyskytují. Předpokládá se, že pojmenováním „zum Gresslas“ byl původně míněn vrch nad městem, dnešní Hradiště (Hausberg). Název přešel na hrad stojící na kopci. Jmenoval se Graslos nebo Greslas, také ale „Neue Haus“ (Nový hrad). Označení kopce pak přešlo na osadu, která vznikla na jeho úpatí, a která byla zmiňována v listinách jako „Greslas unter dem Neuen Hause“ - Kraslice pod Novým hradem. Historik Franz Ermold tvrdil, že vznikla z podhradí, jehož prvními obyvateli byli panští služebníci, myslivci, dřevorubci, uhlíři a sběrači smoly, kteří se usídlili při levém břehu řeky Svatavy pod hradním vrchem. Historik Renner se zase domníval, že město vděčí za svůj vznik jen hornosaským horníkům, které do zdejší krajiny přivedli páni z Plavna. V období vrcholného feudalismu stoupala potřeba jak obecných kovů pro potřebu městských řemeslníků a pro vyspělejší zemědělství, tak i drahých kovů, zvláště stříbra, které se stalo měřítkem cen. Proto je pro toto období charakteristickou stříbrná horečka, tj. usilovné hledání stříbra i v Krušných Horách. Víme, že Karel IV. velice podporoval rozvoj obchodu, řemesel a dolování. Výnosy z nich plynoucí bývaly vždy hlavní zdrojem bohatství českých králů. Nově zakládaná města jim pak byla také oporou proti rozpínavosti šlechty. Proto potřeboval Karel najít takovou oporu i v nově získaném území. Existence strážního hradu, přítomnost obchodní cesty a rozvoj dolování pak byly faktory, které ovlivnily přeměnu Kraslic na městečko. Ve čtvrtek 15. srpna 1370 při svém pobytu v Norimberce skoro současně se Shöneckem a Karlovými Vary povýšil Karel IV. Kraslice pod Novým Hradem na město a dal jim stejná práva a privilegia jako měl Loket, tj. dal městu chebské (a tím vlastně norimberské) právo. Kraslice byly tedy osvobozeny od placení daní královské komoře, měly právo mílové, právo mýta, svobodného odkazování majetku, držení krčem, sladoven, masných krámů, právo na vlastní samosprávu, která měla (konšelé) na starosti bezpečnost a ochranu před požáry, projednávala přestupky obyvatel a vykonávala soudní pravomoc. Ve městě bylo povoleno svobodné provozování řemesel, což bylo zdrojem značných příjmů. Práva se vztahovala ovšem jen na měšťany, tj. na ty, co ve městě vlastnili dům.

Nelze doložit tvrzení, že při povýšení na město císařem Karlem IV. 15. srpna 1370 získaly Kraslice také svůj znak. Používání znaku dokládá sfragistický materiál až od roku 1541, kdy si Kraslice zavedly novou pečeť v souvislosti s povýšením na svobodné horní město. Stalo se tak za Jeronýma Šlika, který získal Kraslice v roce 1527. Města samozřejmě potřebovala dříve pečeť než znak. Kraslice užívaly pečeť pravděpodobně i před rokem 1541, ale nemáme pro ni doklady. --------------------------------------------------------------------------------------------- Nový Hrad – byl zbudován ve 2. polovině 13. století na vrcholu Hradiště k ochraně obchodní cesty z Prahy do Erfurtu, která tudy procházela.

Kraslické území měl v roce 1272 získat jako české léno od krále Přemysla Otakara II. Jindřich starší z Plavna. Pocházel z německého šlechtického rodu z Vogtlandu v nynějším Sasku (území spravované říšským správcem-fojtem). Rod odvozoval svůj původ od Jidřicha Bohatého, který získal Vogtland a Plavno od císaře Jindřicha VI. Listina, která měla tuto vrchnost v Kraslicích dokládat, byla falsem z 15. století. Zatímco klášter Waldsassen kolonizoval území, jehož hranicí byla řeka Svatava, rozsáhlé lesní území od Jindřichovic až k Hroznětínu pak premonstrátský klášter tepelský, při zemské hranici na východ od Svatavy zůstával neobydlený, místy nepropustný horský „pomezní hvozd“. Jím procházela v blízkosti dnešních Kraslic (již popsaná) obchodní cesta, Erfurtská, a její chodští strážci snad zbudovali na vrcholu Hradiště (Hausberg) opevnění a měli zde svoji pohraniční stanici - hradiště. To pak bylo někdy ve 2. polovině 13. století od základu přebudováno a vystavěn zde hrad, který byl i v nejstarších listinách nazýván „Novým Domem“ (hradem). Když Jindřich starší (z Plavna) roku 1303 zemřel, opevnili jeho synové hrad na Hradišti silnou zdí a uvnitř nechali zbudovat několik vodních nádrží, které později dostaly jméno „sedm studní“. Držitelé hradu sídlili v Plavně a správou Nového Domu pověřovali své úředníky (kastelány, hejtmany), kteří zde pak vládli jejich jménem. (…) Ve 14. století byly v Kraslicích otevřeny nové štoly a doly, přicházelo sem mnoho nových havířů a jiných pracovníků, kteří se usazovali pod Hradištěm na ulici zvané Hübelpeintgasse, což v bavorském nářečí značí louku pod pahorkem.1 V české historii se kraslický hrad několikrát objevuje. Roku 1412 byl jako sídlo loupeživých rytířů dobyt a vypálen královským vojskem a chebskými žoldnéři, 1452 hrad vypálil sám Jindřich z Plavna, když viděl, že se neudrží jako odbojník proti králi Jiřímu z Poděbrad. 1575 byl již pustý a 1787 byly poslední zbytky rozvezeny jako materiál pro stavbu domů ve městě.

------------------------------------------------------------------------------------------- Současnost (2006): Severně nad městem se vypíná vrch Hradiště, na jehož samém vrcholu (kóta 715,8) tvrziště, chráněná archeologická památka. Je oválného půdorysu o rozměrech 14krát 7 metrů. Jižně pod ním se nacházejí zbytky zdiva o výšce jednoho metru. Zdivo představuje kruhovou baštu o vnitřním průměru 190 cm a síle zdiva 125 cm. Na baštu navazuje 4 metry dlouhá zeď. Sběrem na JZ svahu tvrziště byla získána keramika 14. - 15. století. Na skalnatém hřebenu je dosud dobře patrný příkop, který odděluje nevysokou okrouhlou kupu o průměru kolem 12 m. zde pravděpodobně stávala dřevěná hradní budova. Na východní straně skalnatého bloku je vytesána asi tři metry hluboká sluj s obdélníkovým otvorem. Něco jižněji je do skály vytesána další sluj, větší, s obrubovými oblouky. Ta však pochází patrně až z 19. století, kdy zde městský okrašlovací spolek v roce 1887 zřizoval park a „vyhlídková“ místa. -------------------------------------------------------------------------------------------

Severozápadně od města na vrcholu „Hausberku“, kota 712, nachází se kupa, připomínající svým tvarem tvrziště. Tato kupa jest oddělena od východní části skalnatého hřbetu příkopem. Zbytky zdiva na této kupě, která má spodní průměr asi 12 m, nejsou patrny. Jižně od příkopu se nacházejí zbytky zdiva, na sucho kladeného, uchované do výše 1 m. toto zdivo představuje v půdorysu kruhovou baštu o vnitřní světlosti asi 2 m a síle zdiva 1 m. na tuto kruhovou baštu navazuje asi 4 – 5 m dlouhá a 1 m široká zeď, rovněž na sucho kladená. Tato zeď probíhá směrem východním. (Pozn.: Sedláček klade v tato místa hrádek, zaniklý v XVI. stol. a založený v nepaměti.) Kdo dnes zavítá na vrchol Hradiště, najde po hradu jen nepatrné zbytky. ------------------------------------------------------------------------------------------ Doufám, že se čtenář v předcházejících pár větách dozvěděl něco o hradu Hausberg a městě Kraslice a nezklamala jsem ho. Historie mého města je velmi zajímavá a barvitá a čítá nespočet takovýchto skulinek. Ale o těch někdy příště.

MOJE MĚSTO | DEN OTEVŘENÝCH DVEŘÍ REKONSTRUKCE KRASLICKÉ HRÁZDĚNKY

Zdravím! A vítám vás všechny u dalšího článku z tohoto semestru. Dnes se nebude týkat ani tak archeologie, jako spíše architektury. Bude se pyšnit v nové sekci článků Moje město, kam občas zařadím článek týkající se místa, kde žiji – Kraslic. Kraslickou Hrázděnku, nejstarší dům nacházející se v ulici 5. května (německy dříve Hübelpeint), vlastní Spolek města Kraslic. A právě ten se rozhodl stavbu zrekonstruovat a tím ji zachránit. Dům pochází z 18. století, kdy v Kraslicích zaniklo hornictví a význam města, povýšeného Karlem IV. v roce 1370, začal značně upadat. Byl postaven kolem roku 1730 jako měšťanský dům patrový a už v roce 1737 mu hrozilo zřícení.

Tedy, jedná se vlastně o dva domy, později spojené v jeden. Jedna polovina stavby pojala hostinec a druhá byla určena k bydlení. Po revolučním roce 1989 dům dlouho chátral, až ho v roce 2010 koupil právě Spolek města Kraslic. Po rekonstrukci, kterou Spolek v této době provádí, bude stavba sloužit k setkávání občanů. Hrázděnka je v rukou Spolku od roku 2011. Ten ho získal v dezolátním, přímo havarijním stavu a bylo třeba ho zevnitř i zvenku podepřít, aby se zabránilo případnému zřícení. Ve spolupráci s památkáři teď probíhá rekonstrukce do původního stavu a vzhledu. Původní historickou podobu získá hrázděné zdivo, bednění, střecha i trámoví uvnitř. Až rekonstrukce skončí, bude stavba sloužit veřejnosti jako muzeum, přednáškové místnosti, besedy i prostor pro setkávání občanů, a především jako klubovna Spolku města.

„Vnitřní konstrukce zůstala téměř nedotčená. Trámoví a jednoduchost skoro barokní stavby vás opravdu uchvátí. V interiéru prakticky nedošlo k nánosům doby. Až na mosazné elektrické rozvody z 20. let minulého století. Pokud byste si tam dnes stloukl postel a dal kamna na dřevo, tak žijete jako před dvěma sty lety. Naposledy se tu bydlelo někdy na konci šedesátých let,“ jak řekl O. Mika, což je místopředseda Spolku.

Finanční prostředky na rekonstrukci poskytuje Ministerstvo kultury, náš kraj, dárci i město samo a pokud půjde vše podle plánu, Hrázděnka se kompletně otevře veřejnosti za dva až tři roky. Tři po sobě jdoucí soboty, tedy 16., 23. a 30. října 2021 se Hrázděnka otevřela pro oči veřejnosti. Součástí programu pro spoustu nadšených příchozích, včetně mne, byla i výstava Krajky Kraslice. Ta se nacházela v přízemí domu hned u vchodu a byla zajímavá, dojemná a moc krásně pojatá historicky, jako většina našeho města. V budoucnu tu snad vznikne muzeum Krajky, kde se turisté dozví více zajímavého o téhle etapě historie a vzniku struktury města. Velkou součástí této výstavy byla práce paní N. Ševčíkové, bývalé dlouholeté návrhářky Krajky, absolventky vysoké školy uměleckoprůmyslové v Praze a autorky knihy Výběr z celoživotního díla akademické malířky Naděždy Ševčíkové v oboru paličkovaní krajky a jiné textilní tvorby.

Já sama jsem byla z práce dobrovolníku i Spolku a ze samotné výstavy přímo nadšená a moc mě potěšilo, že se občané našeho města stále touží věnovat jeho zvelebování. Rozhodně do Hrázděnky po její kompletaci nejednou v budoucnu zavítám. Tohle je konec dnešního článku a já doufám, že jste se z něj něco nového dozvěděli a že vás bavil. U dalšího, tentokrát už z mého oboru studia na čtenou, B.

Zdroje: 1. https://www.poznejsokolovsko.cz/clanky/kraslice-zpravicky/hrazdenka-se-dockala--remeslnici-se-pustili-do-dila.html 2. https://sokolovsky.denik.cz/zpravy_region/historickou-hrazdenku-v-kraslicich-si-poprve-v-historii-prohledli-navstevnici-20.html 3. https://www.novinky.cz/vase-zpravy/clanek/nejstarsimu-kraslickemu-domu-se-vraci-jeho-puvodni-podoba-277141

AKTUÁLNĚ FAKTUÁLNĚ | ŘÍJEN - PRVNÍ ŠKOLNÍ TÝDEN

Zdravím! První týden tohoto semestru je zdárně za mnou a zatím se cítím skvěle. Protože jsem, jako jiní, strávila devadesát procent minulého akademického roku doma u počítače, musela jsem jen doufat, že se letos podívám do školních lavic. Naděje svitla a já jsem zpět na 'místě činu'. Jsem ráda, že mohu trávit čas se svými spolužáky, učit se v knihovně a jen tak courat po Budějovicích. Chci tímto též popřát hodně zdaru všem letošním prvákům, a to nejen mým kolegům archeologům. Ať se vám všem v tomto akademickém roce daří. Na čtenou, B.!

PRVNÍ ARCHEOLOGICKÁ PRAXE | KARLŮV HRÁDEK U PURKARCE

Zdravím! A vítám vás všechny u nového článku, jež se bude týkat vyprávění o mé první vysokoškolské archeologické praxi. Konala se po deset dní na Karlově hrádku u Hluboké nad Vltavou. Po celou dobu probíhal plošný odkryv a já dokonce uskutečnila svůj první nález, a to několik zvířecích kostí. To přece jen křtí každého archeologa. Karlův hrádek je též turistickou atrakcí, k níž se dá bezvadně dopravit autem, pěšky i na kole. I když nám v tom prokopat se hlouběji dost pomohl bagr, vedli jsme si v práci skvěle a vytrvale se dostávali dál a dál a objevovali stále více a více tajemství Otce Vlasti, jež hrádek vybudoval a nejspíše ho využíval jako středisko pro správu okolních držav. V tomhle faktu nás trochu utvrzovala nalezená keramika třináctého století a části dobových architektonických článků. Na hrádku se v průběhu prvního týdne naší praxe také odehrála poslední etapa Archeologického léta, takže jsme měli možnost své úspěchy představit veřejnosti.

Ač nám výkop sondy, odběr vzorků, začišťování profilů a kontrola a pytlování nálezů dalo hodně zabrat, přinesla nám praxe hodně zkušeností a jsem ráda, že jsme se na ní sešli v tak skvělém kolektivu. Snad naše práce přinese nové užitečné poznatky probíhajícímu výzkumu hrádku a veřejnost se dozví více. Na závěr zde přikládám odkaz na hrady.cz pro ty, kteří o hrádku třeba nikdy neslyšeli a chtějí si rozšířit znalosti: https://www.hrady.cz/hrad-karluv-hradek . Loučím se a u dalšího článku na čtenou, B. :)

UČENÍ: TYPY NA UČENÍ #1

Ahoj! Jak jsem slíbila přikládám do tohohle příspěvku typy na učení, jež se mi osvědčily. Snad vám trochu pomohou. :)

Na čtenou, B.

AKTUÁLNĚ FAKTUÁLNĚ | KVĚTEN

Ahoj! Doufám, že máte všichni klidný vstup do měsíce května a že jste v rámci možností negativní. Dále pokud se vracíte do škol po rozvolnění, přeji pevné nervy a hodně štěstí. Protože vyskoškolákům pomalu ale jistě končí letní semestr, v dalším článku se pokusím shrnout pár užitečných (doufám) typů na učení, tak doufám, že přijdou vhod. Zatím, na čtenou, B.

AKTUÁLNĚ FAKTUÁLNĚ | DUBEN

Ahoj! Něž začnu, chtěla bych vám popřát pěkné a klidné covidové Velikonoce a hodně štěstí maturantům. Ať už si troufají na češtinu a angličtinu, či ne. A dále, hodně štěstí u příjímaček! A pevné nervy při stále pokračujícím distančním studiu. Pokud někdo z vás uvažuje nad přihlášením se ke studiu na Jihočeské univerzitě, všechny informace o ubytování a stravování a k přijímačkám naleznete na školním webu: https://www.jcu.cz/ Škola také založila eshop s propagačními předměty a literaturou, který naleznete zde: https://eshop.jcu.cz/simplifyworks/eoc/products?c=533595&cs=533595%2C533714&pn=1 U dalšího článku, na čtenou, B.