MOJE MĚSTO | KRASLICKÝ HRAD A JEHO HISTORIE

Mé alma mater, město Kraslice v okrese Sokolov na západě Čech, disponuje nespočtem turistických stezek. Dvě z nich - modrá a žlutá - se spojují nad kraslickým kostelem a dovedou výletníka nepříliš prudkým kopcem na vrch Hradiště. Kdo není archeolog, fotograf nebo geolog, ten si cvakne pár fotek jen tak, pokochá se výhledem, zase se otočí a vydá se dolů. Ale ten, kdo splňuje, byť jen jednu z těchto tří podmínek nebo o to usiluje, uvidí zaniklý kraslický hrad a pokusí se doputovat zpět v historii a dozvědět se víc. Jako já v tomto článku. ------------------------------------------------------------------------------------------------ Kraslice vznikly jako malé sídliště nebo jako řada malých dvorců, které zde při řece Svatavě založil klášter Waldsassen a byly ve starých listinách známy jako Frauengrün, Friedrichsgrün a Markhausen. Když sem později přicházeli horníci a podnikatelé z Německa, zvláště pak ze Saska, osady se rozšiřovaly, až splynuly v jeden komplex, pozdější městečko. Hornictví je zde připomínáno již ve 13. století a podle Sternberga bylo jedním z nejstarších v Čechách. Spojená místa pak dostala nové jméno, neboť po roce 1348 se staré názvy osad již nevyskytují. Předpokládá se, že pojmenováním „zum Gresslas“ byl původně míněn vrch nad městem, dnešní Hradiště (Hausberg). Název přešel na hrad stojící na kopci. Jmenoval se Graslos nebo Greslas, také ale „Neue Haus“ (Nový hrad). Označení kopce pak přešlo na osadu, která vznikla na jeho úpatí, a která byla zmiňována v listinách jako „Greslas unter dem Neuen Hause“ - Kraslice pod Novým hradem. Historik Franz Ermold tvrdil, že vznikla z podhradí, jehož prvními obyvateli byli panští služebníci, myslivci, dřevorubci, uhlíři a sběrači smoly, kteří se usídlili při levém břehu řeky Svatavy pod hradním vrchem. Historik Renner se zase domníval, že město vděčí za svůj vznik jen hornosaským horníkům, které do zdejší krajiny přivedli páni z Plavna. V období vrcholného feudalismu stoupala potřeba jak obecných kovů pro potřebu městských řemeslníků a pro vyspělejší zemědělství, tak i drahých kovů, zvláště stříbra, které se stalo měřítkem cen. Proto je pro toto období charakteristickou stříbrná horečka, tj. usilovné hledání stříbra i v Krušných Horách. Víme, že Karel IV. velice podporoval rozvoj obchodu, řemesel a dolování. Výnosy z nich plynoucí bývaly vždy hlavní zdrojem bohatství českých králů. Nově zakládaná města jim pak byla také oporou proti rozpínavosti šlechty. Proto potřeboval Karel najít takovou oporu i v nově získaném území. Existence strážního hradu, přítomnost obchodní cesty a rozvoj dolování pak byly faktory, které ovlivnily přeměnu Kraslic na městečko. Ve čtvrtek 15. srpna 1370 při svém pobytu v Norimberce skoro současně se Shöneckem a Karlovými Vary povýšil Karel IV. Kraslice pod Novým Hradem na město a dal jim stejná práva a privilegia jako měl Loket, tj. dal městu chebské (a tím vlastně norimberské) právo. Kraslice byly tedy osvobozeny od placení daní královské komoře, měly právo mílové, právo mýta, svobodného odkazování majetku, držení krčem, sladoven, masných krámů, právo na vlastní samosprávu, která měla (konšelé) na starosti bezpečnost a ochranu před požáry, projednávala přestupky obyvatel a vykonávala soudní pravomoc. Ve městě bylo povoleno svobodné provozování řemesel, což bylo zdrojem značných příjmů. Práva se vztahovala ovšem jen na měšťany, tj. na ty, co ve městě vlastnili dům.

Nelze doložit tvrzení, že při povýšení na město císařem Karlem IV. 15. srpna 1370 získaly Kraslice také svůj znak. Používání znaku dokládá sfragistický materiál až od roku 1541, kdy si Kraslice zavedly novou pečeť v souvislosti s povýšením na svobodné horní město. Stalo se tak za Jeronýma Šlika, který získal Kraslice v roce 1527. Města samozřejmě potřebovala dříve pečeť než znak. Kraslice užívaly pečeť pravděpodobně i před rokem 1541, ale nemáme pro ni doklady. --------------------------------------------------------------------------------------------- Nový Hrad – byl zbudován ve 2. polovině 13. století na vrcholu Hradiště k ochraně obchodní cesty z Prahy do Erfurtu, která tudy procházela.

Kraslické území měl v roce 1272 získat jako české léno od krále Přemysla Otakara II. Jindřich starší z Plavna. Pocházel z německého šlechtického rodu z Vogtlandu v nynějším Sasku (území spravované říšským správcem-fojtem). Rod odvozoval svůj původ od Jidřicha Bohatého, který získal Vogtland a Plavno od císaře Jindřicha VI. Listina, která měla tuto vrchnost v Kraslicích dokládat, byla falsem z 15. století. Zatímco klášter Waldsassen kolonizoval území, jehož hranicí byla řeka Svatava, rozsáhlé lesní území od Jindřichovic až k Hroznětínu pak premonstrátský klášter tepelský, při zemské hranici na východ od Svatavy zůstával neobydlený, místy nepropustný horský „pomezní hvozd“. Jím procházela v blízkosti dnešních Kraslic (již popsaná) obchodní cesta, Erfurtská, a její chodští strážci snad zbudovali na vrcholu Hradiště (Hausberg) opevnění a měli zde svoji pohraniční stanici - hradiště. To pak bylo někdy ve 2. polovině 13. století od základu přebudováno a vystavěn zde hrad, který byl i v nejstarších listinách nazýván „Novým Domem“ (hradem). Když Jindřich starší (z Plavna) roku 1303 zemřel, opevnili jeho synové hrad na Hradišti silnou zdí a uvnitř nechali zbudovat několik vodních nádrží, které později dostaly jméno „sedm studní“. Držitelé hradu sídlili v Plavně a správou Nového Domu pověřovali své úředníky (kastelány, hejtmany), kteří zde pak vládli jejich jménem. (…) Ve 14. století byly v Kraslicích otevřeny nové štoly a doly, přicházelo sem mnoho nových havířů a jiných pracovníků, kteří se usazovali pod Hradištěm na ulici zvané Hübelpeintgasse, což v bavorském nářečí značí louku pod pahorkem.1 V české historii se kraslický hrad několikrát objevuje. Roku 1412 byl jako sídlo loupeživých rytířů dobyt a vypálen královským vojskem a chebskými žoldnéři, 1452 hrad vypálil sám Jindřich z Plavna, když viděl, že se neudrží jako odbojník proti králi Jiřímu z Poděbrad. 1575 byl již pustý a 1787 byly poslední zbytky rozvezeny jako materiál pro stavbu domů ve městě.

------------------------------------------------------------------------------------------- Současnost (2006): Severně nad městem se vypíná vrch Hradiště, na jehož samém vrcholu (kóta 715,8) tvrziště, chráněná archeologická památka. Je oválného půdorysu o rozměrech 14krát 7 metrů. Jižně pod ním se nacházejí zbytky zdiva o výšce jednoho metru. Zdivo představuje kruhovou baštu o vnitřním průměru 190 cm a síle zdiva 125 cm. Na baštu navazuje 4 metry dlouhá zeď. Sběrem na JZ svahu tvrziště byla získána keramika 14. - 15. století. Na skalnatém hřebenu je dosud dobře patrný příkop, který odděluje nevysokou okrouhlou kupu o průměru kolem 12 m. zde pravděpodobně stávala dřevěná hradní budova. Na východní straně skalnatého bloku je vytesána asi tři metry hluboká sluj s obdélníkovým otvorem. Něco jižněji je do skály vytesána další sluj, větší, s obrubovými oblouky. Ta však pochází patrně až z 19. století, kdy zde městský okrašlovací spolek v roce 1887 zřizoval park a „vyhlídková“ místa. -------------------------------------------------------------------------------------------

Severozápadně od města na vrcholu „Hausberku“, kota 712, nachází se kupa, připomínající svým tvarem tvrziště. Tato kupa jest oddělena od východní části skalnatého hřbetu příkopem. Zbytky zdiva na této kupě, která má spodní průměr asi 12 m, nejsou patrny. Jižně od příkopu se nacházejí zbytky zdiva, na sucho kladeného, uchované do výše 1 m. toto zdivo představuje v půdorysu kruhovou baštu o vnitřní světlosti asi 2 m a síle zdiva 1 m. na tuto kruhovou baštu navazuje asi 4 – 5 m dlouhá a 1 m široká zeď, rovněž na sucho kladená. Tato zeď probíhá směrem východním. (Pozn.: Sedláček klade v tato místa hrádek, zaniklý v XVI. stol. a založený v nepaměti.) Kdo dnes zavítá na vrchol Hradiště, najde po hradu jen nepatrné zbytky. ------------------------------------------------------------------------------------------ Doufám, že se čtenář v předcházejících pár větách dozvěděl něco o hradu Hausberg a městě Kraslice a nezklamala jsem ho. Historie mého města je velmi zajímavá a barvitá a čítá nespočet takovýchto skulinek. Ale o těch někdy příště.